František Plánička - Franz Planer

Anna Fidlerová: Příběh jako z Hollywoodu aneb Hollywoodský příběh karlovarského rodáka

Za přispění Ivana Thýna psáno 16.4.2012

Na začátku tohoto příběhu jsou dvě zprávy. Jedna dobrá a jedna špatná. Ta první se objevila při letošním udělování amerických Oscarů v médiích, mimo jiné i v tom, které držíte v ruce. Sdělovala, že jedním z hollywoodských kameramanů, kteří byli na zlatou sošku nominováni, a to dokonce pětkrát, byl karlovarský rodák František Plánička.

Počáteční radostný zájem zkalila zpráva druhá: Jeho narození v Karlových Varech není možno zápisem v žádné matrice doložit. Ředitel Státního okresního archivu Milan Augustin několikrát prošel matriky narozených římskokatolické i evangelické církve, ale jedinou zmínku o malém Františkovi nenašel. Zkoušela se proto málo pravděpodobná varianta, že by novorozenec, navzdory svému ryze českému jménu, pocházel z židovské rodiny. Ani tady nebyla Lenka Matušíková z Národního archivu České republiky úspěšná. Ochotně sice navrhuje další pátrání, v jeho kladný výsledek ale sama nevěří.

Věřme tedy aspoň v to, že František Plánička ve svých dokladech nelhal a že pod pojmem Karlovy Vary, kde se v roce 1894 narodil, si můžeme představit některou z přilehlých čtvrtí či osad nebo dokonce samostatné obydlí nebo statek. Tomu ostatně odpovídá jeden z údajů jeho životopisu, podle něhož pocházel ze zámožné zemědělské rodiny. A pro ambiciózního fotografa, kterému učaroval film, byly Karlovy Vary jako rodiště jistě dobrou vizitkou.

Kde se ale u statkářského synka vzala vášeň pro fotografii a film? Vždyť mu byly teprve dva roky, když 14.července (uvádí se též 15. nebo 17.července) 1896 vznikla tlačenice „dobře situovaných lidí“ před tehdejším Kurhausem (nynější Lázně III.), aby byli přítomni promítání oživlých fotografií bratří Lumiérů, uskutečněné poprvé v českých zemích právě zde. Byla mezi tehdejší karlovarskou smetánkou, v níž se vyjímal kníže Adolf Josef Schwarzenberg či bývalý místodržící v Čechách hrabě Thun, i maminka Pláničková s Františkem v náručí? Ovlivnil tento technický zázrak vnímavého chlapce natolik, že mu pohyblivé obrázky navždy učarovaly? Nevíme.

Víme toho však dost z jeho dalšího běhu života. Stále ještě František Plánička, uváděný střídavě jako národnosti české nebo německé, zahájil svou kariéru už v roce 1910 ve Vídni, kde se vyučil fotografem. Nějaký čas působil i v Paříži, aby v letech 1920 – 1930 už vesele točil klikou u kamery v Německu, kde ho zaměstnala prestižní firma Emelka Company a najímali si jej nejslavnější režiséři. Cenné zkušenosti získával i v dalších evropských městech, ale jen do doby, než nacismus začal vyhánět pokrokové umělce z Německa a později i z Rakouska. Ačkoliv nikde není ani zmínka o tom, že by to bylo z rasových důvodů, opustil tehdejší již známý kameraman Franz Planer v roce 1933 Hitlerovu říši a spolu s dalšími se odstěhoval do Ameriky. Od roku 1937 už žil natrvalo v Hollywoodu, kde až do roku 1945 působil ve společnosti Columbia.

Pro Františka Pláničku, který už se podepisuje jako Frank Planer, začíná závratná kariéra, během níž natočil 130 filmů. Ve spolupráci s proslulými režiséry, jako byli mimo jiné Stanley Kramer či John Huston, vznikly takové skvosty světové kinematografie, jako Prázdniny v Římě, Velká země, Snídaně u Tiffanyho. Dočkal se i vysokých ocenění. Stal se trojnásobným držitelem Zlatého globu, který od roku 1944 uděluje Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu a v letech 1949, 1951, 1953,1959 a 1961 byl nominován na Oscara. Zemřel 10.ledna 1963 v Hollywoodu.

Jméno Františka Pláničky alias Franze Planera alias Franka Planera v matrikách s největší pravděpodobností nenajdeme. Za to se jimi jen hemží internet, kde stačí vyhledat encyklopedii Great Cinematographers a máme o čtení postaráno. Mimo jiné se tam také dočteme, že měl neteř, která se narodila 16.11.1910 v Aussigu (dnešní Ústí nad Labem) a zemřela 27.8.2002 v Kitzbühlu v Rakousku. Pod jménem Jane Tilden natočila v roce 1936 film Květy z Nizzy a v roce 1938 filmy Modrá liška a Zrcadlo života.

Přejme si, aby další badatelé byli úspěšnější a do adresáře karlovarských slavných rodáků připsali další jméno. Ačkoliv je kolem kameramana Františka Pláničky a jeho rodné kolébky hodně prázdných míst, jedno je jisté: On se ke jménu Karlovy Vary celý život hlásil a nepochybně se jím i pyšnil. Není proto sebemenší důvod, abychom si jej nepřisvojili i my a vzdávali mu patřičný dík a úctu.