Anton Josef Schoeneck
*1891 †1985

Anton Josef Schoeneck

karlovarský saxofonista, kapelník
rodák, v Karlových Varech 1891-1908, 1925-1985

Štěpán Podešt: Cena barona Schoenecka

Cenu Josefa Antona Schoenecka, barona z Coney Islandu „vymyslel“ Alois Ježek. Stalo se tak začátkem června 2012. V pracovně Jindřicha Volfa v ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary - Rybáře probíhalo jednání organizačního štábu, který připravoval koncert k připomenutí padesátého výročí konání prvního mezinárodního jazzového festivalu v Československu. Ten se pod názvem "Přehlídka jazzové hudby" konal od 24. do 27. května 1962 v Karlových Varech - a s pozměněným názvem se v Karlových Varech koná dodnes. Účastníci jednání hledali nejlepší cestu. jak spojit vzpomínání na padesát let staré události s koncertem Karlovarského Repre Bandu (který slavil pět let svojí existence) a jak to včlenit do programu XXIX. ročníku karlovarského mezinárodního jazzového festivalu, který se měl konat v říjnu. Kolem stolu v pracovně seděli Jana Spirová, dlouholetá produkční karlovarského jazzového festivalu na přelomu století, Alois Ježek, který byl jedním z organizátorů ročníku prvního a ředitelem festivalu v posledním desetiletí století dvacátého. Dalšími přítomnými byli Milan Krajíc, který řízení a produkci MJF po Aloisi Ježkovi a Janě Spirové převzal, Jindřich Volf, který - kromě toho, že si na MJF několikrát v minulosti zahrál, byl coby ředitel o.p.s. Forte spoluproducentem zmíněného říjnového koncertu a pátým účastníkem debaty byl Štěpán Podešt, pamětník toho prvního ročníku a konferenciér na mnoha dalších. V závěru jednání o programu výročního koncertu Milan Krajíc seznamoval přítomné s plánovaným programem celého festivalu. A uvedl, že na JazzFestu Karlovy Vary 2012 již bohužel nebude udílena Cena Gustava Broma. Zemřel totiž redaktor brněnského rozhlasu Max Wittman, který vznik této ceny v roce 1998 inicioval, stejně jako to, že cena byla udělována vždy na karlovarském jazzovém festivalu jako na nejprestižnější mezinárodní přehlídce v republice. A Brňáci se nyní rozhodli cenu udělovat na brněnském jazzovém festivalu, který mezitím vznikl. Milan Krajíc o tom nedostal z brněnské redakce Českého rozhlasu žádné vyrozumění, natož poděkování za dlouholetou spolupráci, vždyť v posledních letech dokonce zajišťoval a z rozpočtu karlovarského MJF financoval i trojrozměrnou výtvarnou podobu ceny. Tehdy Alois Ježek přerušil ticho po sdělení Milana Krajíce slovy: „Tak si založme ve Varech cenu svou. A mohla by nést jméno barona Schoenecka.“ Zúčastnění, již skoro na odchodu, se znova usadili a po krátké poradě bylo jasno - karlovarský jazzový festival bude mít cenu svoji. Do konce června byly pak dohodnuty všechny podrobnosti a u notáře podepsána a uložena zakládací listina.

Josef Anton Schoeneck (*4.12.1891, + 23.7.1985) byl absolventem odborné hudební školy v Kraslicích. Zde se seznámil - jak uvádějí jeho životopisci, s hrou na dvaadvacet nástrojů. Především mu ale učaroval saxofon. Počátkem 20. století se vydal na stipendijní pobyt do USA a proslavil se tam jako hudebník - popularizátor hry na saxofon a též jako kapelník velkých armádních orchestrů. Oslnivých úspěchů se svým saxofonovým orchestrem dosáhl též v angažmá u společnosti Fox - Film. Obliba u publika mu vynesla pří- domek "Baron of Coney Island" (kde nejčastěji v USA hrával), na který byl hrdý - zdobil jeho jméno i po návratu zpět do milovaných Karlových Varů po vzniku Československé republiky. Byl impozantní postavy s dlouhými černými vlasy, zářil úsměvy a svým osobitým způsobem hry a dirigováním se stal miláčkem publika – tehdejší hudební hvězdou. Při návštěvách Karlových Varů se s ním setkával i první československý prezident T. G. Masaryk. Svým čestným postojem v letech, kdy odolával nepřízni fašistického a později i komunistického režimu, se Josef Anton Schoeneck stal i morálním vzorem občanského života. Obyvatelé, bydlící v lázeňské čtvrti a v Drahovicích dodnes rádi vzpomínají na jeho vánoční vytrubování koled. Penzión v domě Betlehem, který si tu postavil, dnes nese jeho jméno.

Cena barona Schoenecka vznikla jako uznání a ocenění významné osobnosti spjaté s hudbou v Karlových Varech. Není kategorizována, může ji získat hudebník, hudební pedagog, publicista, manažer či osobnost spojená s jazzovým děním v České republice, zejména v Karlových Varech. V zakládací listině této ceny je stanoveno, že

1. Ceny budou udělovány v Karlových Varech, rodišti a místu odpočinku Josefa Antona Schoenecka, zpravidla při významných společenských jazzových událostech.

2. Podobu Ceny barona Schoenecka včetně případných benefitů určuje po vzájemné dohodě kolegium zakladatelských organizací a jimi jmenovaných osobností.

3. Garantem ceny jsou níže uvedené kulturní zakladatelské organizace a jimi jmenované osobnosti s výhradním právem jejího udělení :

FORTE o.p.s. – ředitel a manager jazzové agentury Jindřich Volf st.,

JAZZOVÝ KRUH o.s. – ředitel JazzFestu Karlovy Vary, český jazzman Milan Krajíc, 

MEZINÁRODNÍ PĚVECKÉ CENTRUM A. DVOŘÁKA o.p.s. - ředitel Alois Ježek, zakladatel mezinárodních jazzových festivalů v Karlových Varech a jejich mnohaletý ředitel

Jmenované osobnosti Jana Spirová – dlouholetá vedoucí produkce mezinárodních jazzových festivalů Karlovy Vary Štěpán Podešt – konferenciér a spoluorganizátor jazzových akcí.

Autorem podoby ceny je výtvarník Dalibor Nesnídal, který pro každého laureáta vytváří vždy originál stylizované sošky Antona Josefa Schoenecka na podstavci z křišťálového skla s vyrytou kopií Schoeneckova autografu a jménem oceněného. Zároveň s cenou obdrží každý její držitel certifikát.

Za první příležitost k udělení ceny zvolilo kolegium koncert JazzFestu 2012, konaný 18. října ve Slavnostním sálu GH Pupp Karlovy Vary. Prvním, komu cena byla udělena, byl Svatopluk Košvanec. Tento vynikající trombonista hrál již na prvním karlovarském jazzovém festivalu v roce 1962, na koncerty sem i do nedalekého Lokte často zajížděl i později, nejen s profesionálními soubory, ale i s amatéry, se kterými svou muzikantskou dráhu začínal. V devadesátých létech vedl v Karlových Varech jazzovou dílnu mladých jazzmanů v ZŠ a ZUŠ, v roce 2009 byl sólistou Karlovarského Repre Bandu při prvním uvedení cyklu „Doteky“ pod taktovkou Milana Svobody, ve kterém začala spolupráce klasických a jazzových hudebníků v Karlových Varech - spolupráce KSO a KRBu.

V roce 2013 obdržel Cenu barona Schoenecka saxofonista Jaromír Šostok, patřící od svých studentských let až do současnosti mezi vůdčí osobností karlovarského jazzového života. S orchestrem Studio Club, který v té době patřil k nejlepším v ČSR, také vystoupil na prvním karlovarském mezinárodním jazzovém festivalu v roce 1962. Na řadě dalších ročníků festivalu hrál jako člen Karlovarského dixielandu BC, Karlovarského Big Bandu a dalších orchestrů. Jaromír Šostok je velkým karlovarským patriotem. Přesto, že během své hudební kariéry dostal i nabídky od kapelníků předních českých profesionálních orchestrů, zůstal věrný hudebnímu životu v Karlových Varech. Cena barona Schoenecka mu byla předána 17. října 2013 při koncertu MJF JazzFest '13 v Koncertní síni Antonína Dvořáka Lázně III.

Třetím, komu Cenu barona Schoenecka kolegium udělilo, je Jan Spira. Klavírista, kapelník, skladatel a hudební pedagog. Svoji jazzovou hudební dráhu prožil především v Karlových Varech, jako člen orchestru Studio Club vystoupil i na prvním karlovarském mezinárodním jazzovém festivalu roku 1962. Jako profesionální hudebník však se svým orchestrem procestoval celou Evropu. V devadesátých letech minulého století, po omezení svých zahraničních angažmá, patřil Jan Spira mezi zakladatele jazzového školství v Karlových Varech. Cenu barona Schoenecka Jan Spira převzal v Koncertní síni Antonína Dvořáka Lázně III. 17. října 2014 při koncertu MJF JazzFest Karlovy Vary, na kterém zazněly i jeho vlastní skladby a aranžmá. 

V roce 2015 byla Cena barona Schoenecka udělena Jaromírovi Hniličkovi. Trumpetistovi, dodnes aktivně působícímu v orchestru Gustava Broma, se kterým se zúčastnil v roce 1962 i prvního mezinárodního karlovarského jazzového festivalu (MJF). Od té doby účinkoval Jaromír Hnilička v Karlových Varech častokrát, zejména na jazzových festivalech. Koncem minulého století i jako lektor na jazzových dílnách, které byly v rámci MJF pro mladé adepty jazzu pořádány. V Karlových Varech i v nedalekém Lokti na Loketském jazzovém jaru zazněla i řada jeho skladeb, nejen v interpretaci orchestru Gustava Broma a samotného autora, měly a mají je totiž ve svém repertoáru také orchestry z karlovarského regionu. Jazzová mše, jeho nejrozsáhlejší dílo, byla v Karlových Varech poprvé uvedena na MJF v roce 1998, kdy s orchestrem Gustava Broma účinkoval Karlovarský pě- vecký sbor. Na jejím provedení roku 2002 v Lokti se podílel dětský pěvecký sbor karlovarské ZŠ a ZUŠ Šmeralova. A Jazzová mše v rozšířené instrumentaci zazněla i 16. října na MJF Jazz Fest 2015 v interpretaci Karlovarského Repre Big Bandu, Karlovarského symfonického orchestru a pěveckého sboru Karlovarský výběr. Nemoc Jaromírovi Hniličkovi bohužel zabránila Cenu barona Schoenecka přijet převzít osobně. Tu zde pro něj převzal majitel vydavatelství Multisonic Karel Vágner a předal mu ji 31. října 2015 na koncertu ve Vyškově (společně s cenou "Zlatá nota" od svého vydavatelství).

Dalším, komu se kolegium rozhodlo udělit Cenu barona Schoenecka, je Zdeněk Krám. Na rozdíl od předchozích držitelů ceny jeho jméno možná širší veřejnosti není tak známé, Zdeněk je totiž velmi skromný člověk, ale v současném karlovarském hudebním světě jsou jeho stopy velmi dobře patrné. Za počátky jeho muzikantského života bychom se ovšem museli vypravit do Žatce, kde se narodil. Nejprve hrál na akordeon, od desíti let také na trubku. Vzorem mu byl strýc - a Louis Arnstrong, jehož hra mu už v klukovských letech učarovala. S trubkou v ruce a Satchmem v srdci se jako patnáctiletý vydal ze Žatce na Vojenskou hudební školu do Roudnice nad Labem. Tam mu ale místo trubky „přidělili“ trombon - že prý „na něj“ má postavu - a Zdeněk mu již zůstal věrný. Po ukončení školy byl v srpnu roku 1979 odvelen do divizní (pozdější posádkové) hudby v Karlových Varech a Karlovým Varům Zdeněk zůstal věrný také. Muzikanti „dechaři“ z posádkové hudby byli v případě potřeby zváni jako výpomoc do Karlovarského symfonického orchestru (KSO) a počátkem osmdesátých let tak hrával se symfoniky i Zdeněk. A když mu skončil povinný závazek na vojně a úspěšně vykonal konkurz do KSO, přešel Zdeněk Krám roku 1988 mezi stálé členy KSO a vojenské pochody vyměnil za hudbu symfonickou. V té době také začal učit na LŠU v Nejdku, odkud ho roku 1991 „zlanařil“ do karlovarské LŠU v Táborské ulici její tehdejší ředitel Milan Hart. Na téhle hudební škole Zdeněk Krám učí dodnes, změnilo se jen její jméno na ZUŠ Antonína Dvořáka a budova, kde má dnes Zdeněk svou třídu, je ve Šmeralově ulici. Od roku 2011 je na této umělecké škole též zástupcem ředitele, v KSO již působí pouze na poloviční úvazek. V aktivním hraní a kantořině, předávání lásky k hudbě dalším generacím, tak našel Zdeněk Krám svůj šťastně vyvážený muzikantský život. Od obdivu k Louisi Armstrongovi a lásce ke swingovým synkopám Zdeněk Krám nikdy také daleko neutekl. Jazz hrával příležitostně pořád, i na ZUŠ Ant. Dvořáka založil roku 2012 žákovské Jazz Combo AD. Píše pro něj aranžmá a trpělivě čeká, až přijdou jeho žáci jazzovému hraní na chuť. Mezi jazzmany i veřejností je ovšem Zdeněk Krám známý především jako zakládající člen Karlovarského Big Bandu. Hraje v něm od jeho založení v roce 1986 a od roku 1998, po smrti Milana Harta, je zde bandleaderem v tom nejlepším slova smyslu. Kapela pod jeho vedením stále patří mezi špičky bigbandové scény v Západních Čechách, pro lázeňské hosty pravidelně koncertuje v Karlovarském divadle, v Mariánských i Františkových lázních, je zvána na swingové přehlídky a festivaly i k samostatným koncertům. Cenu barona Schoenecka převzal Zdeněk Krám 14. října 2016 v koncertním sále Orpheum hotelu Ambassador při koncertu Kvarteta Milana Svobody s Karlovarským symfonickým orchestrem na Mezinárodním jazzovém festivalu JazzFest Karlovy Vary 2016.

V roce 2017 cenu barona Schoenecka převzal karlovarský rodák Ladislav Gerendáš. Jazzový trumpetista, filmový a divadelní herec. Od mládí se věnoval hudbě, v roce 1970 byl zakládajícím členem Karlovarského dixielandu B. C., odkud posléze přestoupil do profesionálních angažmá v pražských kapelách. Velkou přízeň publika (a nejen jazzového) si získal během svého působení v Banjo Bandu Ivana Mládka. Poté si v polovině 80. let založil svou vlastní kapelu, jež hrála swing a jazzový mainstream. Jako výtečný improvizátor dával vždy přednost malým komorním seskupením. Roku 1981 se stal členem hereckého souboru pražského Studia Ypsilon. Své herecké nadání uplatnil i v televizi a ve filmu. Nyní žije trvale opět v Karlových Varech a jazzu se věnuje již jen jako koníčku. Jako místní patriot a signatář petice www.Zachrante-lazne-Kyselka.cz se aktivně podílí na vzkříšení tradic a obnově historických budov těchto lázní. Cenu barona Schoenecka Ladislav Gerendáš převzal 12. října na prvním hlavním koncertu Mezinárodního jazzového festivalu JazzFest 2017 v sálu Orpheum Grandhotelu Ambassador Národní dům Karlovy Vary. Na programu koncertu byly skladby z fúze hudby symfonické a jazzu, účinkovali Karlovarský symfonický orchestr, Kryštof Marek Orchestra, a špičkoví jazzoví sólisté. Po převzetí ceny a odchodu Ladislava Gerendáše z pódia celý symfonický orchestr na pokyn dirigenta povstal a vzdal tak vyznamenanému úctu, které se jazzmanovi hned tak nedostane.

 

Roku 2018 se kolegium rozhodlo udělit Cenu barona Schoenecka Josefu Malypetrovi. Jako bubeník na sebe poprvé upozornil v Jazz Combu Ústí, které v šedesátých letech minulého století spolu se Studio Clubem Karlovy Vary bylo nejlepší amatérskou jazzovou kapelou v ČSR. Poté prošel řadou profesionálních tanečních orchestrů, byl i členem Tanečního orchestru českého rozhlasu, deset let hrál v Ústřední hudbě čs. armády. Počátkem osmdesátých let se usadil v Litvínově, učil na tamní hudební škole a inicioval zde vznik swingového Nord Big Bandu, který dodnes patří mezi českou elitu. Do Karlových Varů po roce 1986 obětavě dojížděl dva roky na zkoušky tehdy založeného big bandu. Vzpomíná na to tehdejší trumpetista orchestru Jindřich Volf: „K tomu ho přemluvil klarinetista Venca Bauer, taky Litvínovák. oni spolu před Vencovým příchodem do Varů hrávali v nějaké malé partě. Pepík psal pro náš big band aranžmá, sám nám party i rozepisoval. Ačkoli jeho hlavní nástroj jsou bicí, tak měl v malíčku jazzovou harmonii a dokázal perfektně zahustit akordy pro velký band tak, že výsledek byl jako "original Amerika" . Vůbec nevím, kde tyto schopnosti nabyl. Tenkrát se takové věci nikde neučily. Big band se pod jeho vedením začal učit hrát nejdřív Glenna Millera, pak Gershwina a další .... a to vlastně hraje dodnes. Ke konci mého působení v karlovarském BB se hrály už i těžší a modernější pecky - já končil vlastně s jeho "symfonickým" aranžmá Ol Man River. Hlavní přínos Josefa Malypetra pro karlovarský jazz však podle mého soudu byl dán jeho obrovskou přirozenou autoritou, podepřenou velkou teoretickou i praktickou uměleckou zkušeností na nejvyšší úrovni, před níž se sklonily zcela přirozeně všechny individuality muzikantů místních. V jeho přítomnosti nebylo nikdy třeba řešit jakékoli různé pohledy na interpretaci, neboť jeho názor a výklad byl vždy naprosto určující, neoddiskutovatelný a nejlepší možný. Přitom byl vždy prezentován v kamarádském a přátelském duchu, který celý band velmi stmeloval. To je ve dvacetičlenném kolektivu velmi různých jazzových individualit záležitost nevídaná. Léta, kdy Big Band Karlovv Vary umělecky prakticky vedl Josef Malypetr považuji za první zlatý věk této letité velké jazzové kapely. Pepíkovi Malypetrovi letos bylo čtyřiadevadesát let. . Nevím jak dlouho již nesedá za soupravu, ale tehdy, když si odskočil od dirigentského pultu za bicí, to byl ještě pořád skvělý bubeník s mladickým šarmem a odpichem, neuvěřitelným dynamickým rozpětím od super forte až po téměř neslyšitelné pianissimo, vše podřízené vkusnému a odpovídajícímu výrazu a s dokonalým citem k aranžmá, které tehdy pro náš big band sám psal. Když tenkrát v Lokti zaskočil za bubeníka, tak mi při hraní těch známých pecek šel mráz po zádech - nikdy na tento koncert nezapomenu. Takový pocit muzikantského prožitku a štěstí, to se mi v mém následujícím dlouhém životě zopakoval nejvýše jedenkrát za desetiletí, ale vždy už jen jako posluchači a ne jako aktivnímu spoluhráči. Zažít takovou strhující a neopakovatelnou chvíli se mi podařilo opravdu jen tehdy a bylo to zásluhou Pepíka Malypetra. Já mu za to z celého srdce děkuji.“

Lokalita