Metronom

Štěpán Podešt: METRONOM (podle fotografií a vzpomínek Ivana Šendery)

Zakládající členové kapely Metronom se sešli počátkem šedesátých let minulého století na jevišti karlovarské Malé scény v hudební skupině tamního divadla malých forem. Po amatérských začátcích s převážně jazzovým repertoárem se rozhodli Ivan Šendera a někteří další členové kapely pro profesionální kariéru. Ta trvala 25 let - od 1. října 1966 až do počátku roku 1991. Za tu dobu se v Metronomu vedle jeho zakladatele, kapelníka, trumpetisty, hráče na klávesové nástroje, skladatele a aranžéra Ivana Šendery vystřídala řada výborných muzikantů, zpěváků a zpěvaček, z nichž nejdéle v kapele působili zpěvák Petr Šendera a zpěvačka a textařka Jana Hornofová. Její texty a skladby Ivana Šendery tvořily podstatnou část vlastní tvorby, zastoupené v repertoáru skupiny Metronom. Ten byl velmi pestrý - sahal od rocku, popu přes country, jazz až po šanson. Výrazným rysem zvuku kapely byla melodičnost, rytmus a časté využívání vícehlasých vokálů, podbarvených charakteristickým zvukem varhan Hammond T200. Ze známých zpěvaček a zpěváků působili v kapele Hanka Křížková, Vlasta Koudelová, Zdena a Zdeněk Kašparovi, přes dva roky také František Ringo Čech. Kdo a kdy v kapele hrál a zpíval dokládají nejlépe fotografie, zařazené za tímto textem. Orchestr se kromě klasické koncertní činnosti zaměřoval také na zájezdové komponované jevištní pořady se známými herci, jako byly "Dobře utajené housle" s Miroslavem Horníčkem (ty měly v karlovarském divadle počátkem roku 1968 dokonce světovou premiéru), "Návštěvy" s Pavlem Landovským, "Trapasy" s Milošem Kopeckým, "Já už jdu" s F. R. Čechem nebo "Chtěla bych tančit jen" s Helenou a Jiřím Růžičkovými. Pořady režírovali renomovaní režiséři Jan Bonaventura, Jiří Svoboda či Zdeněk Troška a členové kapely v nich neobstarávali jen hudební složku, ale vystupovali i v různých epizodních rolích a převlecích. Písně Ivana Šendery a Jany Hornofové do svého repertoáru přebírali i zpěváci z jiných kapel (Valéria Čižmárová, Jana Robbová, ...) a zpívali je i na soutěžích. Řady ocenění na celostátních hudebních festivalech s nimi získala i kapela, například Zlatou Děčínskou kotvu 1973 (Strašáček) nebo Zvláštní cenu Bratislavské lyry 1980. V hudebním měsíčníku Populár tenkrát vyšla celostránková fotografie kapely a čtenáři se dočetli, že "K najlepším skladbám českého zastúpenia patrila pieseň, ktorá získala cenu za hudbu - Návštěvní den Ivana Šenderu a Jany Hornofovej (skupina Metronom). Ide o perfektne zaranžovanú hudbu v štýle disco zámorského typu." Odborné poroty vždy oceňovaly vícehlasý zpěv, jeden z poznávacích znaků Metronomu. Metronom často koncertoval také v zahraničí, kam zajížděl jak na jednotlivé koncerty, tak i na delší turné. Na první zahraniční turné orchestr vyjel koncem roku 1969 na pozvání koncertní agentury filharmonie vojvodství Košalin. Ivan Šendera na to vzpomíná: "Oni byli v ekonomických problémech a naše turné brali jako poslední šanci, jak se dostat z trablů. A risk se jim vyplatil - agentura i filharmonie se dostaly díky nám z červených čísel. Hráli jsme v té době dost tvrdý rock, ale zároveň jsme uměli melodický vícehlas a to v Polsku moc kapel nedělalo. Rychle se to rozkřiklo a naše koncerty byly vyprodané. Na podpisy se po nich stály dlouhé fronty a občas při té mele šlo opravdu i o život - jednou chtěli fanoušci dokonce převrátit náš autobus, když jsme se chystali odjet dřív, než se na všechny s podpisy dostalo. Po návratu domů nám pak docházelo tolik dopisů, že jsme si museli zřídit na poště vlastní schránku. Dá se říci, že v Polsku byl Metronom populárnější víc než doma. A nejen v Polsku, na turné jsme jezdili i do NDR, do zemí bývalého SSSR a Jugoslávie. A pořadatelé byli spokojeni - zvali si nás opakovaně." Na víc než stovce dochovaných nahrávek Metronomu rock bohužel příliš zastoupen není, tehdejší dramaturgové gramofonových firem a rozhlasu si "na něj" moc netroufali. Ale i tak jsou dobrým svědectvím jak hrála jedna z nemnoha mimopražských profesionálních kapel české scény populární hudby druhé poloviny 20. století.  Amatérská kapela, která chtěla hrát "za úplatu", musela mít tenkrát zřizovatele a kapelníka, který před odbornou komisí složil kapelnické zkoušky. Pak mohla i kapela před komisí odehrát "přehrávky", na jejichž výsledku záleželo, kolik si za hodinu hraní může účtovat. Orchestr Metronom získal nejvyšší ohodnocení: za první tři hodiny hraní dostával každý jeho člen 16 Kčs, za další hodiny 12,- Kčs!!! Říkalo se tomu "hraní na blok", což byl formulář, který kapelník musel za každou hru vyplnit, pořadatel mu podle toho zaplatil a on muzikantům vyplácel honoráře. Z nich ovšem ještě odečetl a posléze odvedl daně. A kopie z bloku předal zřizovateli. Za to úřadování měl kapelník nárok na dvojnásobný honorář. Ivan Šendera vzpomíná: "Letní koncerty na staré Vřídelní kolonádě byly u lázeňského publika velmi oblíbené. Organizoval je Alois Ježek, dramaturg karlovarského Kulturního a společenského střediska a šéf Malé scény, zřizovatele Metronomu. Často nám jako hosty přivedl profesionální muzikanty, kteří zrovna ve Varech účinkovali. Což pro nás byla výtečná škola. Zazpívala si tak s námi i Vlasta Průchová a na basu zahrál její muž Jan Hammer. Šedesát korun si tenkrát u nás v kapele "vyhrál" u piána dokonce i jejich syn, dnes slavný americký hudební skladatel a multiinstrumentalista. Byl ještě nezletilý, tak jsem to vyplatil jeho mamince. Paní Průchová je nejdřív nechtěla vzít, ale pak řekla, že mu ty peníze schová na památku jako jeho první honorář. Myslíš, že je má na Floridě mister Hammer ještě schovaný?"