Eva Hanyková

Eva Hanyková

Pochází z České Třebové, 23. 12. 1928.

Vystudovala reálné gymnázium v České Třebové (1948), pak rok jazykové školy v Praze (angličtina, ruština), pak dva roky Vyšší uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad Nisou, obor pasířství.

Přichází do Karlových Varů 3. 9. 1951, nastupuje u Jáchymovských dolů, absolvuje tříměsíční kurs pro geofyziky a pracuje jako geofyzička u Geologického průzkumu.

Odtud v roce 1959 přechází do redakce podnikového časopisu Atom, kde se zaučuje jako redaktorka.

V lednu 1961 se vdává a mění zaměstnavatele na Kulturní a společenské středisko města Karlovy Vary, kde jí je svěřena redakce informačního měsíčníku KAM za kulturou a vysílání Karlovarské čtvrthodinky v rozhlase po drátě.

S blížícím se odchodem vedoucího redaktora Karlovarského lázeňského časopisu Vladimíra Radechovského na volnou nohu nastupuje po mateřské dovolené v září 1967 do redakce tohoto měsíčníku. Jde o periodikum, vycházející od roku 1946 a navazující na tradici ročenky Almanach de Carlsbad vydávanou lázeňským lékařem Jeanem de Carro v letech 1831–1856. Jako vedoucí redaktorka od ledna 1968 rozšiřuje časopis objemově a pod názvem Lázeňský časopis distribuuje po celý rok 1968 do většiny českých a moravských lázní. V souladu s tradicí v časopise zaznamenává lázeňské dění, historii města, návštěvy významných lázeňských hostů a kulturní a společenský život ve městě. Lázeňský časopis vydal rovněž brožuru Rok v Karlových Varech - poetická zamyšlení, Seznam karlovarských ulic a mapu Karlových Varů.

O Karlových Varech psala do časopisů Československý voják, Svět v obrazech a Kino, do novin Prager Volkszeitung a Zdravotnické noviny, povídky do časopisu Zdravotnická pracovnice a do sobotní přílohy západočeských novin Pravda.

Redakci opouští odchodem do důchodu v roce 1986. Po dva roky působí v redakci podnikového časopisu Pozemních staveb Stavba.

Trvale aktivně spolupracuje s regionálním tiskem – Karlovarské noviny, Karlovarský týdeník, je karlovarskou dopisovatelkou plzeňského měsíčníku Český Böhmen Expres a pražského dvouměsíčníku pro handicapované Můžeš.

Vedle žurnalistické práce vydává publikaci Karlovarská intermezza (Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977; fotografika Miloše Hellera), zachycující pobyty soudobých slavných návštěvníků Karlových Varů. Dále sestavuje kuchařskou knížku Dobrou chuť ze Západních Čech (AGE, Karlovy Vary, 1991; ilustrace Moniky Tobischové). V německém jazyce jí vychází kuchařka Westböhmisches Kochbuch (edition q, Berlín, 1992; ilustrace Petra Strnada). S Otto Gubičem shrnuje karlovarské pobyty TGM a jeho rodiny v knize Masaryk na Karlovarsku (Klub TGM Masarykova demokratického hnutí, Karlovy Vary, 2002; ilustrace Petra Strnada). Letos v létě stála u zrodu neziskové organizace Lázeňské ediční sdružení, které spolu s Krajskou knihovnou vydalo na podzim 2004 soubor 162 medailonků literátů, tvořících v Karlových Varech, pod názvem Básníci a spisovatelé u pramenů (ilustrace Moniky Tobischové). V rámci činnosti Lázeňského edičního sdružení připravuje s fotografem Milošem Hellerem reprezentativní publikaci Krásy lázeňského kraje a s malířem a grafikem Petrem Strnadem pracuje na malé encyklopedii Toulky minulostí a přítomností Karlových Varů.

Karlovy Vary, 2005