Karel Retter

"Drama veškerého skutečného umění se odehrává mezi absolutnem, k němuž směřuje, a relativitou, z níž vychází. Pro malíře je obraz prezenční listinou věčného koloběhu života, dokladem, že tu byl a jak co viděl, účastnickým VENI - VIDI. A nejvhodnější prostředí pro setkání současníka s věčností poskytuje krajina, tato zem. Drží nás i povznáší, živí nás i pohřbívá."     Karel Retter

Karel Retter

Stávali jsme spolu u malířských štaflí ve školním ateliéru profesora Salcmana a poslouchali vděčně jeho filozofování. Sledovali jsme jeho dlouze promýšlené tahy štětce, když nám při korekturách beze slova, svými proslulými umbrami a zlatými okry, odhadoval vznik tvaru a úlohu barvy v komponování obrazu. Bylo to naše první seznamování se světem tvorby a bylo štěstím mít takového učitele.

Již tenkrát, v tom čase našich prvních hledání, ztrácení a nalézání, bylo nanejvýš jasné, že Karel Retter, který přišel na pražská vysokoškolská studia z Nové Paky, je založením malíř a tím také zůstal do dnešních dnů.

Dlouhé roky se však Retterova malířská dráha prolínala s prací pedagogickou. I na katedře výtvarné výchovy předával to, co si sám v souběžném uměleckém hledání ověřil. S tvorbou zamířila jeho cesta záhy mezi místní výtvarníky a k organizační práci mezi nimi. Teprve v sedmdesátých létech se plně uvolnil pro uměleckou činnost. Touto změnou nastala Karlu Retterovi doba intenzivní tvůrčí koncentrace a možnost širšího uměleckého uplatnění.

Zpočátku jej zaujala architektura města i periférie s osamělými domy. Postupně rozšiřuje krajinnou motivaci o karlovarské okolí, které mu v mnohém připomíná rodné Podkrkonoší. Podobně byl přilákán i vzdálenějšími Železnými horami k osobní konfontaci s inspiračními místy zakladatelů naší krajinomalby, Chittussiho a Pruchy. Jako již dříve ve škole, poučil se, avšak pojal tuto krajinu, změněnou dobou, zcela po svém.

Retterův pohled na okolní svět je zaměřen osobitě malířsky. Kresbu nepodceňuje, ale nenašel v ní nikdy konečné uspokojení, ačkoliv si je vždy vědom její nezbytnosti ve výstavbě obrazu. Sám říká, že staví bez pomocného lešení a opěrného lineárního systému. Kresebnost se zřetelně uplatňuje v jeho akvarelech, kde malířská linie zpevňuje stavebný řád, kdežto v olejích doprovodně rytmizuje převážně plošnou skladbu. Také světelný kontrast je v jeho malbách podřízen kompozičním záměrům, aby nenarušoval dvojrozměrnost obrazové plochy. Retterův výtvarný projev se drží zákonitostí moderní malby. Podobný náhled ovšem vyžadují Retterovy obrazy i od diváka, neboť jsou výtvarnou esencí z viděného, vylučující iluzívnost.

Nejvyšší ohodnocení svého malování Karel Retter obdržel, když se Martin Salcman setkal po třiceti letech opět s jeho obrazy na výstavě Západočechů v Mánesu. Je to ocenění vzácné zvláště těm, kdo znali neslevující salcmanovskou náročnost na „stoprocentní“ provedení díla.

Karel Retter patří k přemýšlivým tvůrcům. Jeho obrazy se netváří jako „něco“, nehrají si na to, čím nejsou a ani nechtějí být. Jsou „jen“ citlivou a upřímnou výpovědí o čase, v němž existujeme a to není málo.

Zdeněk Sejček, 1988, z katalogu k výstavě Výbor z díla 1958-1988, kráceno

Životopisná data:

1928 narozen 12. dubna v Suchardově domě v Nové Pace

1947 maturita na reálném gymnáziu v Nové Pace

1947-1951 studium výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Martina Salcmana, Cyrila Boudy, Karla Lidického

1951-1960 profesor výtvarné výchovy na pedagogickém gymnáziu v Liberci

1960-1965 odborný asistent katedry výtvarné výchovy na Pedagogickém institutu v Karlových Varech

1965-1974 odborný asistent katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě v Plzni

od 1974 práce na „volné noze“