SochařskéVARY

Doba barokní zanechala v Karlových Varech již větší množství sochařských děl – kostel sv. Maří Magdalény, postavený v letech 1732-36 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera, je mimo barokní sochařské oltáře vyzdoben čtyřmi rozměrnými sochami sv. Augustina, Jeronýma, Petra a Pavla, reliéfem Assumpty, sochami andělů a Nejsvětější Trojice od J. Eberleho z  Mašťova - autorem soch evangelistů a figurálních reliéfů kazatelny byl B. Hofmann v roce 1751. Autor zdařilé pískovcové sochy sv.Jana Nepomuckého z roku 1746 u tohoto kostela není znám. Nejvýznamnějším barokním sochařským dílem ve městě je sousoší Nejsvětější Trojice na Tržišti, na vysokém, konkávně vybraném podstavci se třemi sochami světců z r. 1716 od žlutického sochaře O. J. Wendy. K významným karlovarským barokním sochám patří také Karel. IV. (kol.1739 - autor neznámý), od r. 1936 umístěný na průčelí budovy nynější městské knihovny. Následující doba empírová nezanechala v sochařství Karlových Var až na několik náhrobníků v parku - hřbitově u kostela sv.Ondřeje žádných výrazných stop (mezi těmito náhrobníky z doby kolem r. 1800 je figurální náhrobník s plačící ženou, připisovaný pražskému sochaři Václavu Prachnerovi). Devatenácté století, které bylo pro Karlovy Vary ještě s počátkem dvacátého století obdobím největšího lázeňského, stavebního, obchodního i průmyslového rozkvětu bylo však též i stoletím zániku všech velkých uměleckých slohů, trvajících dlouhá staletí. Proto v jisté tvůrčí bezradnosti v poměrně krátké době (zvláště v jeho druhé polovině) prostřídalo mnoho prvků všech předcházejících slohů a pospojovalo je zcela bez zábran ve styl, který dnes nazýváme historismem. Historismus v Karlových Varech je dodnes nejvíce patrný v jejich architektuře a s ní souvisejícím sochařství. V kapli pseudorenezančního Vojenského lázeňského domu je sousoší Ukřižovaného s anděly z r. 1853 podle návrhu J. Melzera, dokončené Václavem Levým, na nádvoří pak busta Dr. G. Hochbergera od Tomáše Seidana. Mlýnská kolonáda - postavená v letech 1871 - 81 významným českým architektem J. Zítkem v novorenesančním slohu se dvěma rizality s nízkými trojbokými štíty je osazena dvanácti sochami - alegoriemi Počasí od O. Mentzla. Tržní kolonáda (dřevěná, z r. 1883, obnovená o sto let později) má nad pramenem bronzový reliéf Objevení karlovarského vřídla od sochaře A. Zörklera. O sochařskou výzdobu pseudobarokního divadla (postaveného v letech 1884-86 vídeňskými architekty Fellnerem a Helmerem) se postaral T. Friebel Císařské lázně , postavené stejnými architekty ve stylu francouzské renezance v letech 1892 - 95 sochařsky doplnil pískovcovými sousošími Prasíly a Léčivé síly u hlavního vchodu K. Wilfert v r. 1908. Vedle soch, přímo začleněných do architektury, vznikly v tomto období i sochy či pomníky v přírodním exteriéru karlovarských parků či lázeňských lesů. Například socha Karla IV. od J. Maxe z r. 1858 v parku u Lützowovy vily; busta Petra Velikého u Jeleního skoku - z r. 1877 od pražského Tomáše Seidana (nahrazena kopií z r. 1909); socha Hygie (symbol lázeňské léčby) v klasicistním stylu na Vřídelní kolonádě - z r. 1879 (dnes v muzeu) od vídeňského sochaře A. Fernkorna; Goethova busta na Goethově stezce od A. Donndorfa z r. 1883, pomník Adama Mickiewicze u sanatoria Richmond - z r. 1897 obnovena B. Wernerem v r. 1950. V blízké Březové byl v současné době znovu osazen pomník německého básníka T. Körnera – autorem jeho busty byl C. Albert v roce 1888.  Smysl pro humor projevil v roce 1851 hrabě Lützow, když pod vrcholem výšiny Jelení skok nechal na žulovém skalisku postavit sochu kamzíka, který se pak paradoxně stal symbolem města (novou kopii zhotovil kolem roku 1988 karlovarský sochař Jan Kotek).
Od konce 19. a ještě počátkem 20. století dochází v mnoha evropských zemích ke snad poslednímu pokusu o vytvoření společného integrujícího uměleckého slohu nazývaného zprvu v různých zemích a jazycích odlišně - později zevšeobecněl název secese. 
V Karlových Varech se secese uplatnila v architektuře některých objektů, na kterých se sochařská práce uplatňovala spíše doplňkově v tvorbě reliéfních dekorativních prvků (např. dům Zawojski – postavený podle plánu vídeňského architekta K.Haybäcka v roce 1897 a bývalá spořitelna od O. Stainla z roku 1905). Kolonádu Dolního zámeckého pramene postavil v secesním duchu v letech 1911-13 vídeňský architekt F. Ohmann, reliéfní vřídlovcovou hlavu Ochránce pramenů zde vytesal vídeňský sochař W. Hejda v r. 1913. Poblíž Poštovního dvora byl v roce 1909 postaven Schillerův pomník podle návrhu vídeňského architekta F. Ohmanna - typicky secesní reliéfní portrét básníka vytvořil karlovarský sochař Max Hiller. 
V období mezi dvěma světovými válkami se sochařství v Karlových Varech příliš neuplatňovalo – přesto vznikl jeden pomník mimořádného vyznění, a to Beethovenův pomník u sanatoria Richmond - od karlovarského sochaře Hugo Uhera z r. 1929. 
Po druhé světové válce začíná s novým, převážně českým osídlením města další rozvoj sochařství v Karlových Varech - zcela přirozeně se zdůrazňují české kulturní tradice –vzniká pomník Bedřicha Smetany u Poštovního dvora - od vynikajícího českého sochaře Josefa Wagnera v r. 1949 a nová socha Karla IV. v parku u Císařských lázní - z r. 1955 od tehdy předního sochaře Otakara Švece.
Od druhé poloviny padesátých let se v našem lázeňském městě začínají stále výrazněji uplatňovat již místní, tehdy mladí sochaři, kteří se v Karlových Varech načas nebo natrvalo usadili: Jožka Bezděk, Břetislav Werner, Karel Kuneš, Ludmila Vojířová, manželé Gizela a Antonín Kuchařovi, Václav Lokvenc, Miroslav Strnad, Vladimír Relich a keramici Jiří Kemr, František Nonfried, Vlastimil Květenský, Ladislav Švarc a mladší Jan Hričák, Karolina Šimčíková, Alena Burešová, Milan Neubert, Jinřich Persan a Václav Hereit. V dalším generačním sledu pak sochaři Jan Kotek, Karel Bečvář, Jiří Jindříšek a keramici Jiří Kožíšek a Pavel Knapek (z blízkého Ostrova). 
V karlovarských exteriérech i interiérech se proto můžeme setkat s následujícími díly některých výše uvedených autorů: Sochař Karel Kuneš je autorem Clapce s letadlem ve Staré Roli (1956), Mateřství na Palackého náměstí (kámen, 1967), Ležícího aktu bazénu u Pedagogické školy v Drahovicích (kámen, 1968), pomníku Antonína Dvořáka ve Dvořákových sadech (bronz 1974) a pomníku Karla Marxe při ulici Petra Velikého (bronz, kol. 1982).  Manželé Gizela a Antonín Kuchařovi jsou tvůrci kamenného sousoší Rodina ve Staré Roli (kol. 1972), pomníku prvního kosmonauta Jurije Gagarina nyní na karlovarském letišti (bronz, kol.1974) a kamenné sochy Nový život v parku u svatební obřadní síně (krále Jiřího,kol.1980). Připomeňme ještě, že také sochu dívky u pramene v Sadové kolonádě vytvořil A. Kuchař (kol. 1955 s Ludmilou Vojířovou). Václav Lokvenc realizoval kamenné sousoší s tematikou dětství v exteriéru tuhnické základní školy (konec šedesátých let), počátkem devadesátých let pak vytesal pět reliéfů, oslavujících historii karlovarského lázeňství do prázdných kamenných stěn orchestřiště Zítkovy kolonády. Je též autorem tepané kovové busty našeho prvního presidenta T. G. Masaryka, umístěné ve vestibulu Hlavní pošty (poč. 90. let). Jan Kotek je tvůrcem bronzové sochy, symbolizující dynamiku mládí u nákupního střediska v Drahovicích (konec 80. let), bronzové sochy, symbolizující nevinné oběti - u Thermalu (devadesátá léta) a sochařsky pojaté fontánky na Zámeckém schodišti (konec 90. let). Z keramické tvorby, doplňující výtvarně architekturu se uplatnila tvorba Vlastimila Květenského – jeho tvorbu reprezentují monumentální barevně glazované vertikální keramické objekty u restaurace bazénu Thermal (70. léta), ale i nevelká keramická fontánka (nyní na zastřešení nového krytého bazénu u vily Mercedes), dále Jana Hričáka - rozměrná keramická barevně glazovaná stěna v průchodu objektu Perla na tř. TGM, znázorňující karlovarskou symbolickou vedutu (druhá pol. 80.let) a Ladislava Švarce, který ve své tvorbě uplatňuje bílou či barevně glazovanou porcelánovou hmotu – například dekorativní porcelánová stěna na hasičské výzbrojně v Rybářích (70.léta) nebo monumentální kuželovitý porcelánový objekt před karlovarským magistrátem (konec 80. let).
Na závěr je nutno se zmínit i o sochařských a sklářských dílech vytvořených pro areál sanatoria Thermal – autory jsou významní čeští sochaři a skláři – M. Chlupáč (kamenné objekty k restauraci u bazénu), S. Nejdl (kulatý objekt před vlastním hotelem), J. Klimeš (kamenné objekty v bazéncích k I. P. Pavlovu), S. Libenský (skleněné fontány před hotelem), R. Roubíček (lustr – objekt v interiéru) – vše realizováno v 70. letech.
Při nutné rekonstrukci Zítkovy kolonády v 80.letech byla také poblíž Mlýnského pramene osazena bronzová busta J.Zítka, jejímž autorem je pražský sochař M. Pangrác.
Za povšimnutí stojí také sochařské dílo významného pražského sochaře Olbrama Zoubka na budově České pojišťovny z počátku 90. let .
V tradiční umělecko-průmyslové výrobě karlovarského porcelánu a skla, která se během 19. století ve městě a okolí rychle rozvíjela se ve druhé polovině 20.století uplatnili a různá mezinárodní ocenění získali výtvarníci Jaroslav Ježek, Ladislav Švarc, Oldřich Lípa, Lubomír Metelák, Jiří Šuhájek, Karel Bečvář a další, kteří však pro tyto obory pracovali externě a s Karlovými Vary je nic nespojovalo.

Říjen 2005

Doplňující texty:

Pomník Ludwiga van Beethovena

podle článků Anny Fidlerové a MUDr. Jiřího Prokopa

Autorem tohoto monumentálního pomníku, postaveného k poctě Ludwiga van Beethovena, je akademický sochař a karlovarský rodák Hugo Uher. Toto dílo je oprávněně považované za největší a nejkrásnější Beethovenův pomník na světě. Odhalen byl 29. září 1929.

Hugo Uher, talentovaný karlovarský sochař, autor četných soch, pomníků i drobných plastik, doplatil po druhé světové válce na to, že se v roce 1923 oženil s nenápadnou dívkou, sestřenicí tehdy rovněž nenápadného karlovarského knihkupce Karla Hermanna Franka. Ztrestán byl on i jeho dílo. Zatímco zcela nevinný trávil první měsíce po osvobození Karlových Varů v pankrácké věznici, kde byl 11.prosince 1945 surově umučen, jeho největší životní dílo se stalo terčem likvidátorů všeho německého. Rozhodnutím Místní správní komise byly z krajních pilířů pomníku odstraněny a později nenávratně ztraceny dva alegorické reliéfy, bronzové ženské akty v životní velikosti, znázorňující blahodárné působení hudby na lásku i útěchu, kterou hudba zmírňuje žal. Na místech původních reliéfů byly umístěny pouze prázdné leštěné žulové desky.

V roce 2012 uplynulo 20 let od nového zahájení činnosti Rotary klubu v Karlových Varech. Ten se k svým pravidelným schůzkám schází v Beethovenově salonku nad Café GH PUPP, postaveného na místě lázeňského domu Boží oko, kde ve dnech 27. 7. – 7. 8. 1812 pobýval Ludwig van Beethoven. V souvislosti s touto tradicí a úctou ke geniálnímu skladateli usiloval Rotary klub Karlovy Vary o obnovení reliéfních desek na pomníku Ludwiga van Beethovena. Rotary klub Karlovy Vary tak chtěl přispět k nápravě vzájemných křivd v českoněmeckých vztazích.

Realizátorem replik se na základě doporučení umělecké komise a výběru Rotary klubu Karlovy Vary stal nejdecký výtvarník Heřman Kouba, absolvent karlovarské Střední průmyslové školy keramické.

Obnova původní podoby Beethovenova pomníku byla financována z částky, získané ve sbírce, která proběhla mezi členy místního Rotary klubu a za přispění Rotary klubů z Německa. Slavnostní odhalení nově zhotovených reliéfů se uskutečnilo v sobotu 4. srpna 2012 za účasti velvyslance SRN Detlefa Lingemanna.

Únor 2013