VýtvarnéVARY

Mgr. Božena Vachudová: Výtvarné umění v Karlových Varech

Karlovy Vary, přes osudová protivenství a těžké požáry, od 14. století vzkvétaly a rozrůstaly se. Se zvětšujícím se počtem obyvatel rostla i řada návštěvníků, kteří se přijeli léčit termálními prameny a odpočinout si v krásném prostředí lázní. Město na teritoriálním rozhraní německého a českého etnika přijímalo hosty s otevřenou náručí. Kromě pohostinství a ojedinělé termální terapie, však poskytovalo mnoho estetických a duchovních zážitků. Do Karlových Varů začali přijíždět umělci nejen za léčebným pobytem, ale i za uměleckou inspirací. Město je přitahovalo historickým vývojem, typickou lázeňskou tvářností a okouzlovalo atmosférou života, stavební rázovitostí i přírodním půvabem. Karlovy Vary se staly rodištěm mnoha výtvarných tvůrců, kteří na ně nikdy nezapomněli. Malíři a grafici svými díly, velebícími jejich nádheru, rozmach a vzlet, přispěli k rozkvětu karlovarské společnosti a šířili slávu lázeňského centra po celé Evropě.Více informací...

K nejstarším zachovaným uměleckým dílů patřily veduty – grafické listy a kresby, zaznamenávající téměř s dokumentační přesností podobu pozdně středověkých a renesančních Karlových Varů. Snad nejranější, z roku 1582, se dochovala v latinském spisu karlovarského lékaře Fabiana Summera. Velmi známé je grafické dílo Pohled na Karlovy Vary proslulého rytce Matthäuse Meriana, jenž je součástí monumentálního souboru Topografphia Bohemiae, Moravice et Silesiae, vydaného v roce 1650 ve Frankfurtu. Merianova karlovarská veduta je výsledkem nejen velké píle německého rytce, ale také pozornosti, kterou věnoval Karlovým Varům krátce po třicetileté válce. Novověk a celé 19. století se stalo obdobím hospodářské a stavební prosperity a celkového rozmachu Karlových Varů. Město bylo zachyceno v bezpočtu nejrůznějších technik a barevnosti ve stylech od klasicistní strohosti až po realistický přepis či romantické okouzlení - např. v dílech význačných pražských malířů, kreslířů a současně rytců Antonína Balzera (1771 – 1818), Karla Postla (1774 – 1818) či Antonína Pucherny (1776 – 1852), z nichž vynikal zejména Vincent Morstadt (1802 – 1875). Mnoho pozoruhodných děl však vytvořili také rytci z Norimberka, Drážďan, Vídně, Francie nebo Švýcarska. Karlovy Vary byly zpodobňovány jako velké panoramatické scenérie s typickými dominantami pramenů a promenád, altánů, mostů a silnic, nýbrž i v záběrech s nově vznikající zástavbou, ulicemi a budovami slavnostních sálů, stejně jako v listech komornějšího rozsahu. Nedílnou součástí vedutové tvorby mistrů konce 18. a 19. století bylo zachycení barvitého charakteru lázeňského života hostů, jejich procházky či jízdy kočárem, pití pramenů, poslech hudby nebo odpočinek na lavičkách, stejně jako charakteru zdejší přírody a krajiny. 
Došlo k rozmachu i malířské umění; v Karlových Varech mělo své velké mistry a představitele. Patřil mezi ně především v Itálii uznávaný malíř Wenzel Peter(s) (1745 – 1829), narozený v Karlových Varech a od roku 1774 působící v Římě, ceněný po celé Evropě a dokonce i v Americe, zejména za své obrazy věnované zvěři a ptactvu. V Karlových Varech se kolem roku 1780 naopak usídlil Josef Kramolín (1730 - 1802), původně jezuitský malíř, uplatňující ve své tvorbě prvky iluzivního římského barokního proudu a autor nejrůznější freskové výzdoby s náboženskou a později i světskou tématikou.
Na výrazně kosmopolitním profilu malířství 19. století se v Karlových Varech podíleli umělci z Vídně a Mnichova i Prahy, pracující ve stylu akademického malířství, historizujících tendencí a tzv. salónní malby. Z tohoto rodu je rozsáhlé dílo Objevení karlovarských léčivých pramenů Karlem IV z roku 1848 od Viléma Kandlera (1816 – 1896), absolventa pražské akademie, který však působil v Karlových Varech až od roku 1856, mistra církevní tématiky, jehož projev ovlivnil strohý římský akademismus. Od 40. let 19. století se objevují portrétní miniatury karlovarských osobností a malby krajin malíře, kreslíře, cestovatele a etnografa Georga Kordika (1818 – 1886), který se v Karlových Varech usadil natrvalo. Snad nejslavnější, nejvěrnější obraz “zlatého věku Karlových Varů” sklonku 19. století, vytvořil velmi populární vídeňský malíř, akademik Wilhelm Gause (1853 – 1916) v rozsáhlém cyklu obrazů z let 1894 – 1896. Ve velkých, umných kompozicích v duchu dobově prosvětlené a formálně dokonalé malby, v typických karlovarských žánrových scénách u pramenů, na kolonádách i v ulicích, se představuje noblesní lázeňský svět, plný okouzlujících elegantních dam a galantních mužů v působivém architektonickém a přírodním aranžmá. Ještě dříve zazářila v Karlových Varech líbivá a módní alegorická vídeňská malba, a to roku 1886 ve výzdobě a slavné oponě karlovarského divadla vytvořená bratry Gustavem a Ernestem Klimtem a Franzem Matschem v jejich předsecesním období. Slavným návštěvníků Karlových Varů se věnoval v malbě také místní rodák Wilhelm Schneider (1864 – 1935). Akademické vzdělání nabyl jednak v Mnichově, ale i ve Vídni. Uplatňoval ho po celý život v historických, náboženských i žánrových scénách vážících se převážně ke Karlovým Varům. V rodinné umělecké tradici pokračovali jeho synové Josef, Oswald a Max, avšak do jejich osudu, stejně jako do života dalších karlovarských německých autorů, již velmi neblaze zasáhly historické události druhé světové války, zabrání majetku, zničení uměleckých děl a odsun. Po dalším karlovarském autorovi Antonu Drummovi (1855 – 1946), malíři a kreslíři a středoškolském učiteli kreslení a grafických oborů, se zachovalo rozsáhlé dílo, které velmi věrně a půvabně, v olejích a akvarelech, zachycuje historický kolorit karlovarských ulic a domů.
V regionálním výtvarném životě konce 19. století převládala orientace na vídeňskou či mnichovskou uměleckou tradici. V roce 1898 se krátce v Karlových Varech objevuje český umělec Otakar Lebeda (1877 – 1901), nejmladší žák slavné Mařákovy školy na pražské akademii. Lebeda byl příslušníkem nové slavíčkovy generace českých krajinářů, jež vybudovala základ moderního otevřeného a neokázalého krajinářskému realismu. Takové jsou i Lebedovy obrazy s karlovarskými motivy, dokládající také uplatnění světelných a atmosférických vymožeností, které objevil impresionismus. Lebedovy obrazy přinášejí závan nové doby. Z Karlových Varů pocházeli umělci, kteří výrazně zasáhli do novodobých dějin jak českého, tak i německého a rakouského či dokonce světového umění 20. století. Patřili mezi ně význační grafici i malíři Walther Klemm (1885 – 1957) a Carl Thiemann (1881 – 1966), příslušníci krajinářské kolonie v německém Dachau, nebo nejvýraznější představitel poválečného expresionismu Egon Adler (1892 – 1963) či malíř, grafik a keramik Josef Michal Göshl (1898 – 1950) a pro fantaskní poetiku velmi uznávaný, ve Vídni působící, všestranný Richard Teschner (1879 – 1948).
Uzavřenou kapitolu karlovarského umění první poloviny 20. století tvoří činnost a výstavy spolku německých autorů Metznerbund v prostorách Kunsthalle dnešní galerie umění. V převažující německé výtvarné produkci se objevují i díla význačného českého krajináře Václava Rabase (1885 – 1954). Za pobytu v Karlových Varech v letech 1932 – 1935 vytvořil početný soubor obrazů s karlovarskou tématikou výrazné výtvarné kvality. Upřednostňoval sice obsahové a výrazové hodnoty venkovské krajiny, ale v Karlových Varech ho zaujal vztah architektury lázeňských budov a přírody v barevnosti zimního období. Náklonnost Karlovým Varům věnoval i malíř, grafik a ilustrátor Josef Liesler (1912 – 2005) a jeho neměně slavný souputník Kamil Lhoták (1912 – 1990), kterého uchvátila zdejší tradice dostihů. 
Dějiny malířství a grafického umění v Karlových Varech po druhé světové válce jsou spojeny s dvěma časovými a společenskými mezníky; zatímco období od roku 1948 do 1989, po odsunu německého obyvatelstva, bylo etapou totalitních zákazů a nesvobody, po roce 1989 nastal opravdový rozmach uměleckého dění v Karlových Varech - výstavní, spolkový a tvůrčí. Přispěli k němu umělci, kteří v poválečných letech přišli do Karlových Varů a vytvořili základ novodobého malířského a grafického rozvoje. Byli mezi nimi např. František Boček 1912 – 1981), Otmar Homolka (1925 – 1999), Jaroslav Klát (1902 – 1979), Vladimír Koutský (1919 – 1973), Karel Retter (1928), Jan Samec st. (1917 – 1988), Jan Šafránek (1910 – 1981), Břetislav Werner (1911 – 1986). Ve svých dílech věnovaným Karlovým Varům, velmi věrně zachytili ruch, klid a kouzlo města. Avšak mistrem, Karlovým Varům nejvěrnějším, se od roku 1955 stal malíř a grafik Petr Strnad (1930).

Jan Šafránek, Stará louka
*1910 †1981

Jan Šafránek

český malíř
v Karlových Varech 1946-1953
Stará louka
Břetislav Werner, Koně
*1911 †1986

Břetislav Werner

karlovarský malíř, sochař
v Karlových Varech 1947-1986
Koně
Josef Liesler, U Hotelu Richmond, 1960
*1912 †2005

Josef Liesler

český malíř, grafik
U Hotelu Richmond, 1960
František Boček	, Zimní motiv, 1967
*1914 †1981

František Boček

karlovarský výtvarník
v Karlových Varech 1945-1981
Zimní motiv
Jan Samec, Jihočeské štíty III., 80. léta 20. stol.
*1917 †1988

Jan Samec

karlovarský malíř, scénograf
v Karlových Varech 1948-1988
Jihočeské štíty III.
Vladimír Koutský, Karlovy Vary, 1954
*1919 †1973

Vladimír Koutský

karlovarský grafik, malíř
v Karlových Varech 1948-1973
Karlovy Vary
Otmar Homolka, Vzpomínky na Manětín, 1970
*1925 †1999

Otmar Homolka

karlovarský malíř
v Karlových Varech 1955-1999
Vzpomínky na Manětín
Milan Kraus, Ohře
*1927 †2010

Milan Kraus

karlovarský malíř
v Karlových Varech 1954-2010
Ohře
Karel Retter, Náves, 1974
*1928 †2017

Karel Retter

karlovarský malíř
v Karlových Varech od 1960
Náves
Josef Jíra, Karlovy Vary
*1929 †2005

Josef Jíra

český malíř, grafik
Karlovy Vary
Jiří Šik, Osamělost, 1983
*1930

Jiří Šik

karlovarský malíř, muzikant
v Karlových Varech od 1954
Osamělost